Krájení vasilopity 2008

      Členové Klubu přátel Řecka a jejich hosté se sešli o sobotě 12. ledna, aby přivítali v souladu se svou tradicí nový rok krájením novoročního koláče. Klubovna v Praze 1 v Krakovské 22 byla pro ně připravena před třetí hodinou. Dveře klubovny s plakátem nesoucím obrázek rodiny u krájení pity a dvojjazyčným nápisem Vítejte na krájení pity! Stoly s novoročními blahopřáními od členů Klubu z Kanady, z Paříže, od Řecké obce Brno aj. (1. fotografie). Přicházejí první členové, první hosté, první žáci novořečtiny, aby si přečetli tato blahopřání, u stolu se dvěmi pitami (2. fotografie). Jako loni i tentokráte připravila slanou pitu paní Antula Botu, sladkou pitu paní Ivana Avokadu. Členové Klubu a jejich hosté přišli v hojném počtu, jediná židle nezůstala prázdná, nastala chvíle, aby předseda Klubu je přivítal (3. fotografie). Českým účastníkům vysvětlil mnohost názvů, spojených v Řecku s novoročním svátkem: krájení pity, dělení pity, krájení novoroční pity, krájení vasilopity. Proč vasilopity? Před mnohými léty žil v Malé Asii v Kappadokii v městě zvaném Caesarea (řecky Kesaria, Καισάρεια) harmonicky se svým lidem biskup Megas Vasilios (asi 329 - 1. ledna 379). Město bylo napadeno nenasytným vojevůdcem, požadujícím vydání pokladů města. Křesťanští obyvatelé Kesarie shromáždili šperky ze svých domácností, aby je odevzdali nepříteli. Stal se však zázrak: Jezdec na koni se svým vojskem - byl to sv. Merkurios s anděly - nepřítele odrazil. Před biskupem Vasilem stál nelehký úkol. Jak vrátit každému, co mu náleželo? Povolal diákony a nechal upéci chleby, do každého z nich vložit odevzdaný šperk. Chleby byly rozdány obyvatelům města a k jejich dalšímu překvapení po rozkrojení chlebů našla každá rodina svůj šperk. Od té doby se peče koláč s mincí a krájí na Nový rok, o svátku sv. Vasila. Kdo našel zapečený peníz tuto sobotu? Ve sladké pitě Kostas Tsivos (6. fotografie), ve slané pitě Anna Kabzanová (7. fotografie). Dva šťastlivci našli zlatku přinášející celoroční štěstí, všichni nalezli radost z novoročního setkání. Rok 2008 je rokem šedesáti let uplynulých od příchodu řeckých dětí do tehdejšího Československa. Členové klubu hovořili proto na svém shromáždění též o programu Klubu pro rok 2008, spojeném s připomínkami této historie. A vyslechli se zájmem osobní vzpomínky řeckých dětí, dnes dospělých Řeků, žijících v České republice (8. a 9. fotografie). Novoroční setkání započalo odpoledne řeckými koledami, v podání Kateřiny Havlínové (10. fotografie), pokračovalo do večera, kdy bylo zakončeno koledami polskými a českými. Jinou podobu legendy o sv. Vasilovi připojujeme níže.
      Mgr. Milan Konečný

      Vasilopita je tradiční řecký koláč, který 1. ledna (tj. v den svátku svatého Vasila) nesmí chybět v žádné řecké domácnosti. V poslední době se tradice krájení vasilopity rozšířila mezi státními institucemi, podniky, sportovními kluby, zájmovými kroužky a stranickými organizacemi. Po novém roce všechny svolávají své členy a příznivce ke krájení vasilopit. Tato řecká sezóna se někdy protahuje až do poloviny března. Tradice vasilopity navazuje na krájení „melipikta“, tj. slavnostního chleba antických Řeků, který byl obětován bohům a zemřelým předkům, aby živým zaručil zdraví, štěstí a pohodu.
      Taková novoroční přání doprovázejí pokaždé i soudobé krájení vasilopity. Zvláště platí pro toho, kdo uvnitř svého kusu pity najde tzv. „fluraki“, minci někdy zlatou, jindy stříbrnou, dnes ale většinou obyčejnou, euro. Vasilopita musí být krájena nejen podle počtu přítomných, ale také podle počtu milovaných osob, které se tohoto obřadu nemohly zúčastnit z důvodu nemoci, cestování nebo pobytu v cizině. První kus vasilopity, kterou obvykle rozkrojí hlava domácnosti nebo organizace, je věnována Kristovi, druhý kus Panence Marii nebo svatému Vasilovi, další kusy jsou věnovány rodnému domu, příbuzným v zahraničí, u selských rodin přijdou na své také domácí zvířata, pole, vinice atd.
      Tradice schování mince vznikla takto: Když svatý Vasil byl biskupem maloasijské Caesarey, kappadoský prefekt žádal od věřících dost tvrdě, aby mu zaplatili daně v jakékoli podobě. Věřící se obrátili na svého duchovního otce. Ten jim vzkázal: „Žádám vás, abyste mi přinesli vše drahocenné“. Pak svatý Vasil se vydal s malým pokladem ke kappadoskému prefektovi. Líčil mu, že jeho lidé jsou chudí, ale poctiví a proto se nechtěli vyhnout svým povinnostem. Svatý Vasil svou upřímností a osobním charismatem natolik obměkčil prefekta, že ten nakonec poklad vrátil. Nastal problém, jak zase vrátit tolik drahocenností jejich původním majitelům. Svatý Vasil nařídil ženám, aby upekly tolik koláčů, kolik bylo věřících. Do každého koláče vložil náhodně některý z drahocenných předmětů a pak koláče rozdal. Lidem se tento způsob navrácení majetku zalíbil a každý rok si ho připomínali zapečením symbolické mince. Z těchto starých let pramení zvyk trvající až do dnešní doby.
      Kostas Tsivos

Mgr. Milan Konečný, Kostas Tsivos