N E V Ě S T Y

      režie: Pantelis Vulgaris
      scénář: Ioanna Karystiani
      produkce: Martin Scorsese
      hrají: Viktoria Haralambidu, Damian Lewis, Andrea Ferreol, Eyi Saulidu, Stephen Berkoff
     
      Obtížná životní cesta sedmi set nevěst
     
      Norman: „Odkud jsi?“
      Níki: „Jsem z místa, kam už se nikdy nevrátím.“
     
      Premiéra nového řeckého filmu Nevěsty režírovaného Pantelisem Vulgarisem se uskutečnila 14. září 2004 na torontském filmovém festivalu v Kanadě, evropská premiéra pak 22. října na filmovém festivalu v řecké Soluni, odkud si Nevěsty odnesly cenu za nejlepší film.
     Jedná se o desátý film Pantelise Vulgarise, autorkou scénáře je Ioanna Karystiani. Je to nejdražší filmový projekt, který kdy byl v Řecku realizován. Díky produkci, které se ujal režisér Martin Scorsese, se filmu okamžitě otevřela cesta na mezinárodní filmová plátna. Ale především v Řecku vypuklo nad tímto filmem nadšení. Ten tam láme rekordy především v návštěvnosti.
     Filmový příběh, který je založený na pravdivé události, vypráví o těžké situaci Řekyň během řecko-turecké války, kterým nezbylo nic jiného, než odplout do Ameriky a tam se stát nevěstou „na objednávku“. Sedm set chudých dívek z celého Řecka, Ruska, Arménie a Turecka nastupuje roku 1922 v přístavu Smyrna na zaoceánský parník King Alexander. Bez jakékoliv romantické touhy se vydávají na svou životní cestu, aby se staly ženami mužů, které znají pouze z fotografií, a tak našly lepší budoucnost.
     Všechny dívky cestují třetí třídou, zatímco jejich dozorci, kteří jejich cestu organizují, jsou v první třídě. Zpočátku nevidíme nic jiného než utrpení a manipulaci, kterých se na dívkách dopouštějí. V této kritické a bezvýchodné situaci se jedna z dívek (Viktoria Haralambidu) setkává s americkým válečným fotografem (Damian Lewis), který jede v první třídě a během cesty nevěsty fotografuje.
     Níki je pětadvacetiletá švadlena ze Samothráki, na kterou čeká její budoucnost i s budoucím manželem v Chicagu. Norman Harris je pětatřicetiletý fotoreportér, který opouští Evropu, aby se navždy vrátil do své rodné země. Je velmi dojat těžkou životní situací dívek, které cestují ve třetí třídě. Požádá jejich dozorce, aby je mohl vyfotografovat v jejich svatebních šatech. Vypadají jako sníh v létě. Hrdě se tvářící a vždy v černém oblečená Níki brzy zaujme jeho pozornost. Téměř na první pohled se oba do sebe zamilují…
     Parník King Alexander bude navždy poznamenán těžkými osudy všech sedmi set dívek, jejich neutěšenou situací, nenaplněnými touhami, láskou která se zrodila mezi Níki a Normanem, ale která nemohla být naplněna.
     
      Pamatovat si toho, koho miluješ, není trest. Trestem je na něj zapomenout.“ (Níki)
     
      Řecko a diváci jsou filmem nadšeni, o filmových kriticích se to ale říct nedá. Kdyby se příběh rozvíjel s takovou intenzitou a průběhem, jako v poslední půlhodině, pak by se dalo mluvit o nezapomenutelném filmovém zážitku. Nejpoutavějším okamžikem je pravděpodobně moment, kdy parník připlouvá k newyorskému přístavu a nastává setkání nevěst a dychtivě čekajících ženichů. Zbytek filmu je přesycen starodávností a romantikou milostného příběhu. Zařazuje se tak mezi konvenční vysokorozpočtové snímky typu Titanic.

Veronika Bačová