Řecký pěvecký a taneční soubor Akropolis.

       Milovníci řeckých písní a tanců mohli opět spatřit pražský soubor Akropolis, v měsíci září roku 2003 dokonce dvakrát. Poprvé v neděli 19.10.2003 na podiu Divadla pod Palmovkou ve slavnostním programu v Měsíci česko-slovenské kulturní vzájemnosti. Byl jím již 10. ročník festivalu Folklór bez hranic, na jehož uspořádání se podíleli SFZ Limbora, Anima Artis, Slovenský institut, Etnika, Detvan, Řecká obec Praha a Klub slovenské kultury. Folklór slovenský a český v podání souborů Lučinka, Hrušov, Limbora, Limborka, Kolíček doplnil folklór řecký. Akropolis předvedl tentokráte i dvě skladby instrumentální, melodie Odos oneiron řeckého skladatele S. Xarhakose a Chartaeti, v překladu Papírový drak, skladatele M. Theodorakise v podání hráče na buzuki Nikose Panatsise a kytaristy Petra Kloučka. Po jiných souborech vystoupil pak Akropolis se dvěma tanci z Egejské Makedonie. Pro Palmovku vybrala vedoucí souboru paní Olga Pataridu Leventiko a Syrto. Přidávat další tance nesměl žádný soubor, program byl nabitý, od páté odpolední se protáhl do osmé večerní. Na jeho závěr k našemu milému překvapení opět zazněla melodie řecká, totiž skladba Řek Zorba Mikise Theodorakise, která roztančila na jevišti všechny účinkující soubory řeckým krokem jakoby v symbolickém potvrzení motta festivalu: Folklór bez hranic.
       Podruhé jsme viděli a slyšeli Akropolis na oslavě řeckého státního svátku 25.10.2003. Oslavy sám zahájil zpěvem řecké hymny, kulturní program započal sborovým zpěvem a zakončil vystoupením tanečním. Po tanci Kori Eleni, který zaplnil celý sál kolem chlapců a kolem dívek, splývajícími následně v jeden chorovod, následoval mužský tanec Gajda. Potlesk diváků patřil nejen mužným, obtížným krokům s pokleky, ale i kráse přihlížejících děvčat v bohatých krojích. Ta předvedla pak tanec Kira Maria, pomalého, až zádumčivého kroku, když tu náhle rozkvetly jejich tváře úsměvem, rytmus kroků se mění, zrychluje, šátečky dívek se vesele točí ve vzduchu. A je tu Leventiko. Začínají chlapci, přidají se dívky, kolo se mění ve dvojice, dívky krouží kol klečích tanečníků. Vystoupení končí tancem Kalamajka, který opět zaplní celý sál tancem párů i chorovodu, jeho pohyb mění směr, kroky vpřed střídají kroky do stran, co sledovat dříve? Neradi propouštíme soubor Akropolis silným potleskem do šaten, neloučíme se však na dlouho, jeho hudební soubor bude toho večera hrát k tanci, kterému se můžeme nyní oddat my sami a v myšlenkách odplout do Řecka.
       Umíme všechny taneční kroky? vkrádá se otázka při pohledu na tančící sál. Na stole nám leží případná odpověď, pozvánka Řecké obce s titulkem Výuka řeckých tanců. Říká, že pro zájemce o řeckou hudbu a tance bude zahájen kurs řeckých tanců pod vedením zkušeného lektora. Těšíme se na další aktivity Řecké obce a souboru Akropolis. O něm slyšíme, že ještě téže noci odjíždí z oslavy řeckého svátku na výuku tanců vedenou instruktorem z Řecka a pořádanou brněnským Lyceem Řekyň.
      

Mgr. Milan Konečný