Padesát pět let od příchodu řeckých dětí do českých zemí.

       Klub přátel Řecka uspořádal v sobotu 27. září 2003 v Řecké knihovně v Praze k uvedenému výročí besedu svých členů s pamětníky, dnes dospělými řeckými spoluobčany. Byla spojena s úvodním textem Mgr. Antuly Botu a promítnutím krátkých filmů o řeckých dětech. Po kratším snímku z roku 1948 o příchodu řeckých dětí do tehdejšího Československa a jejich životě v domovech shlédli členové KPŘ delší dokumentární film z roku 1952, obsahující i záběry z domovů řeckých dětí v jiných zemích. Beseda se protáhla od jejího začátku v 16.00 hod. do sedmé hodiny večerní, což samo svědčí o jejím úspěšném průběhu a užitečnosti.
       Odchod řeckých dětí v letech 1948 a 1949 do hostitelských zemí je předmětem zájmu historiků. Ve dnech 4.-6. července 2003 se konalo v Řecku v Monodendri sympózium Političtí emigranti řecké občanské války ve východních státech, v jehož rámci byla věnována pozornost i osudu řeckých dětí. Jednacím jazykem byla novořečtina. Z České republiky přednesli badatelské příspěvky historik Pavel Hradečný a neúnavná redaktorka listu Řecké obce v Praze “Kalimera” Tasula Zisaki-Healey. Mezi účastníky sympózia byla i členka KPŘ Antula Botu, která byla požádána o náhradní příspěvek za omluvenou účastníci. Pořadatelem byla Skupina pro studium občanské války spolu s Řeckým literárním a historickým archivem.
       Převážně řeckým dětem bylo věnováno sympózium Děti uprchlé z Řecka do střední a východní Evropy za občanské války. Uspořádala jej ve dnech 3.-4. října 2003 Nadace Joseph Károlyi v Paříži spolu se Samosprávou Řeků v Maďarsku. Sympózium se konalo v zámku Karolyi v obci Fehérvárcsurgó, kterým byl svého času jedním z domovů řeckých dětí v Maďarsku, dnes je spravován Nadací Joseph Karolyi a slouží vědeckým projektům. Jednacím jazykem byla novořečtina, maďarština a angličtina. Potřebu simultánních překladů do těchto jazyků vyvolala široká účast historiků z Řecka, Maďarska, Francie, Německa, Anglie, USA. K naší lítosti nepřijel ohlášený historik z Polska, který měl hovořit o řeckých dětech v Polsku. Mnohé z nich přišly později v rámci slučování rodin do Československa. Z České republiky zde byl opět Pavel Hradečný, tentokráte s námětem repatriace řeckých dětí 1949-1955. Antula Botu byla pořadatelem pozvána, aby pro totéž období referovala o domovech řeckých dětí v Československu. Příspěvky obou českých zástupců vyjdou ve sborníku sympózia, mnozí badatelé si je vyžádali na místě v nezkráceném znění. Navázané vědecké kontakty přispějí k prohloubení studia dějin řeckého lidu v českých zemích, jemuž jsou otevřeny též internetové stránky KPŘ. Bohatá činnost Samosprávy Řeků v Maďarsku se sídlem v Budapešti je hodna obdivu. Je samozřejmě podmíněna tím, že jejich výbor dokáže opatřit bohatou finanční podporu maďarského státu a řeckých podnikatelů, umožňující provoz střediska v centru Budapeště s několika třídami pro výuku řeckého jazyka, jednací síní a kanceláří předsednictva a kromě jiného účast na zmíněném sympóziu. Bez jejich zápalu pro helénismus by nevycházel stejnojmenný tiskový orgán Samosprávy Řeků v Maďarsku, jejich další časopis “Kafeneio”, nebylo by jejich celé bohaté činnosti. Snad řecké obce v České republice najdou cestu ke spolupráci. Řecká pospolitost v Budapešti by měla zájem o vystoupení pražského tanečního souboru Akropolis, abychom závěrem nastínili jednu z možností oboustranných kontaktů.

Mgr. Milan Konečný