Elytisovo pozdní odpoledne

       Černá ulice v Praze nebyla o sobotě 17. května 2003 vůbec černou, zalita sluncem, stala se ulicí plnou jasu. Jasu dokonce řeckého, jímž jsou prosluněny verše řeckého básníka Odyssease Elytise, nositele Nobelovy ceny, jež tu, v kavárně Maraton, po čtvrté hodině zazněly. Vytryskly z 232. svazku Květů poezie, vydaného letošního roku nakladatelstvím Mladá fronta Praha s podmanivým názvem Bláznivý granátovník. Ten je z překladatelského počinu profesorky Růženy Dostálové, která otištěné verše vybrala z bohatství básnických sbírek Elytisových, převedla je z košatého, obrazy sršícího novořeckého jazyka do zurčícího jazyka českého a doprovodila vědeckým doslovem o životě a díle Odyssease Elytise. Prozraďme nyní, že lyrické odpoledne patřilo ve skutečnosti této neúnavné badatelce a umělkyni slova. Členové Klubu přátel Řecka a Řecké obce v Praze ji přivítali na svém setkání kyticí uvitou z bílých a modrých květů, řeckých to národních barev, nejen jako vzácného hosta ze světa vědy, nýbrž i hosta všem milého, zakládajícího člena Klubu přátel Řecka a zakládajícího člena Společnosti přátel Nikose Kazantzakise. Sešli se ke křtu jejího překladu knížky Bláznivý granátovník. Připomněli si knihu veršů Konstantinose Kavafise Nebezpečné touhy, která vyšla v roce 1997 právě tak v překladu profesorky R. Dostálové. Připomněli si i její podíl na večerech řecké poezie, které Klub přátel Řecka dosud uspořádal. Jak jinak uvítat vydané dílo, než jeho poznáním? Prvními krůčky bylo čtení básní Egejské moře a Kráska v zahradě, po nich pak skladby Bláznivý granátovník, v prvém pořadí v novořeckém jazyce autorově, poté v českém převodu profesorky R. Dostálové. Té se nakonec dostalo poděkování všech přítomných sborovým přednesem Egejského moře, nečekaným, nepřipraveným, o to radostněji všemi vlastní účastí rozeznělým. Posledním veršem "ostrovní cíl" dopluli účastníci setkání k cíli dne, ke skropení vydaného díla řeckým zlatým sluncem a k pozvednutí číší na zdraví přemilé členky Klubu. Družný hovor pokračoval u stolů do pozdní hodiny večerní, za níž se neradi všichni loučili, těšíce se na nejbližší setkání příští, dokonce ještě v započatém měsíci máji.

Mgr. Milan Konečný