Letošní dovolená opět v Řecku

       Úvaha, že jsme vlastně ještě nebyli tam či onde, neřku-li v Itálii, bychom spatřili Davida, nebo ta proslulá chrámová vrata, jimiž počíná na jihu Evropy renesance, zatímco v Evropě střední vládne dosud gotika, a jichž známe toliko z knih, byla nakonec zaplašena vidinou Řecka. Znovu zvítězilo Řecko, dokonce znovu Kefalonie, kterou jsme loni navštívili s cestovní kanceláří Lazaris Tour, znovu to samé místo, Poros. Když jsme si vychutnali jeho pláž, neobloženou lidstvem jak obří továrna na bronz, objevili pak na zapůjčeném člunu navíc plážičku jako dlaň, pod převisem břehu, přístupnou jen nám a nám z moře, zažili posléze křižování blesku na náhle zatažené obloze při cestě na sousední ostrov Zakinthos, ochutnali s přáteli mnohou číší řeckého moku na večerním balkóně našeho pokoje, padlo rozhodnutí vydat se příštího jitra podle plánku vydaného úřadem cestovního ruchu kraje Kefalonie a dle popisu s obrazem dvojbřitých seker, vydaného ministerstvem kultury do sousední obce Tzanata, místa zvaného Borzi, k mykénské hrobce, která je nejvýznamnějším archeologickým nálezem toho druhu v Řecku, největším dosud známým kruhovým hrobem v severozápadním Řecku. Není radno vždy věřiti místním. Navedli nás, po otázce kudy k hrobce, na prašnou ulici vinoucí se podezřele čerstvě do zeleného kopce, na jejímž konci jsme shledali hluboký výkop, leč ne mykénský, nýbrž austrálský, v němž Řek z Austrálie buduje základy budoucího domu na léto. Otráven asi z přísného, podle nás moudrého představebního řízení, mávl rukou: Hrobka? Tady, ať kopnete kde kopnete do země, narazíte na hrob nějakého krále. Až cedulička "pěší stezka" s obrázkem chodců nás z hlavní silnice navedla do krajiny hledané. Pod vzdušnou stříškou ve skalnaté stráni vidíme tesaný vchod, kráčíme dychtivě vzhůru, stříška kryje propadlou kupolí, jejíž ohbí je patrno v posledních horních kvádřících, ty jsou kolem nás v kruhu o průměru 6,80 metrů do dochované výšky 3,95 metrů, kladeny na sucho. Z dřevěného podia shlížíme dolů, do místa ústředního hrobu, vymezeného olbřímí kameny nepravidelné velikosti, leč pravidelně přitesanými, zapadajícímí tu rovně, tu zubatě do sebe. Hrobka byla postavena na místě staršího pohřebiště, zaniklého z neznámých příčin v době kol 135O př. Kr. Z nalezených předmětů se usuzuje, že hrobka byla užívána od doby mykénské do doby helénské. Za boby benátské sloužila hrobka jako bydliště, v té době se také zřítil její strop, což bylo odhadnuto při vykopávkách z let 1992-1994. O Kefalonii se praví, že je nejnověji považována za ostrov Odysseův, za Ithaku z básně Homérovy. Ať tak či onak, dlouho jsme postáli v síni mykénské v rozjímání a v hovoru se sečtělou průvodkyní, byvše svědky návštěv dalších turistů. A za "zlatými" sekerami musíme na Kefalonii znovu, neboť ty jsou uloženy v muzeu v městě Argostoli, které jsme navštívili v den zavírací. Poros se nám za naši věrnost odměnil koncertem žáků zdejší hudební školy v kruhovém amfiteatru za knihovnou, koncertem řeckého zpěváka Maria Tokase a velkolepou taneční podívanou srbského souboru Ambrasevic na náměstí. Vše k bezplatné potěše návštěvníků v rámci Kulturního léta 2002, pořádaného obcí Eliu-Pronnon, pod níž Poros náleží.

Mgr. Milan Konečný