Setkání s řeckou kulturou v Krnově

       Řecká obec Krnov-město se s velkým úspěchem zhostila předsevzatého úkolu. Ve spolupráci s Městským úřadem Krnov, Městským informačním a kulturním střediskem Krnov a Městským muzeem Krnov, za podpory Ministerstva kultury České republiky a pod záštitou velvyslanectví Helénské republiky v ČR a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje uspořádala ve dnech 21.-23. června 2002 v krásném prostředí města Krnova 7. řecký festival v České republice. Byť v celkovém pořadí sedmý, byl festival letošní přece jen v něčem první. Prvně byl uspořádán v Krnově, prvně se zcela otevřel světu, prvně se ho zúčastnil Klub přátel Řecka. Započal v pátek mezinárodním fotbalovým turnajem za účasti mužstev Athény-Pefki, Jeseník, Krnov, Ostrava, Stuttgart, Soluň na stadiónu TJ Chomýž, seminářem Spolupráce řeckého a českého školství v rámci EU v učilišti na Soukenické a Folklórním odpolednem na Hlavním náměstí. V nabídce pátečního programu byla i přednáška Dr. P. Kanonidise v Koncertní síni kostela sv. Ducha Řecká architektura v Černomoří a v Městském muzeu Krnov venisáž výstavy Řecké výtvarné umění. Po horkém dnu přišla deštivá noc, ale ráno procitnul Krnov opět do slunečné festiválové pohody. O sobotě koncertovala na Hlavním náměstí dechová hudba Krnovanka, na stadiónu TJ Krnov pokračoval fotbalový turnaj, na Městském úřadě Krnov byli přivítáni starostou hosté festivalu. O desáté započal průvod krojovaných tanečních skupin, přerušovaný zastaveníčky s tancem na ulici. V jeho čele Soubor řeckých lidových tanců Krnov, jemu také připadlo první vystoupení na jevišti, pod českou a řeckou vlajkou na budově radnice.
       To již bylo pódium znovu obepnuto návštěvníky, předtím posluchači Krnovanky, nyní diváky rychlých sledů tanečních kroků, barev krojů. Modré zástěry, modré vesty, bílé sukně, bělostné šátečky s bambulkami spadajícími do tváří čtyř děvčátek, v jejich středu chlapec též v bělostném a modrém, s modrým šátkem svázaným v týlu, tak vstoupili do zraků diváků ti nejmenší z krnovského souboru, aby jim připomenuli taneční umění Dodekaneských ostrovů. Po nich následují členové starší, opět v bílém, s černými zástěrami a pískově šedými vestami dívek a černými vestami chlapců, závěsy mincí na hrudích děvčat září zlatými sluníčky, jsme v duchu s nimi v Řecku, unášeni tanečním kruhem pod olivovníky, jen potlesk diváků nás vrací zpět, nastupuje třetí část krnovského souboru, mladí muži v černých čepicích, vestách červeně vyšívaných, dlouhých kalhotách, mladé ženy v bílém, s černými šerpami v pase, v černobílých čepcích s kytičkou květů. A jsou tu hosté z Řecka, taneční soubor Nigrita, s vlastním hudebním tělesem, šestnáct děvčat v černých čepcích, černých vestách lemovaným kožešinou, zlatožlutých zástěrách na sukních modrých nebo červených či černých, bílé šátečky v jejich rukou se točí, zlaté řetězy a mince svítí, hudba, hudba, ach, ta hudba svádí českého diváka, aby se přidal k tanci, pokusil se o kroky, jejichž jména ani nezná. Po hostech z Řecka nastupují opět umělci domácí, taneční soubor Akropolis při Řecké obci Praha a Klubu přátel Řecka Praha. Tančí ti nejmladší, zcela nově založená část souboru, jejich červené šátky s kytičkou, metaxazes, bílé šaty s nabíranými rukávy, černé vesty, singuna a červené šerpy v pase jsou vystřídány krojen z Epiru a Makedonie tanečníků starších, zkušenějších. Chlapci v černých vestách a kalhotách a oslnivě bílých košilích sklízí potlesk na otevřené scéně při jejich až akrobatickém tanci mužů, doprovázeném v pozadí ladným kruhem žen. Nastala přestávka, na radnici totiž probíhá svatební obřad, pak se pódium zaplní tanci jižního Slovenska, předvedenými Limborou z Prahy, poté tanci moravskými, v podání souboru Pantlek z Němčic na Hané a zase se vracíme do Řecka, se souborem Larissa, tancemi z oblasti Pontu. Nevíme co obdivovat dříve, způsob vázání šátků se žlutými třásněmi u mužů, modré dělené sukně na dlouhých žlutých kalhotách u žen či taneční kroky obou, to se již pod pódiem chystá řecký taneční soubor Prométheus z Brna, ten pak roztančí i některé diváky, aby byl vystřídán souborem Elkida Bohumín, spojujícím k tanci řeckou mládež z Bohumína, Karviné a Třince, po něm přichází soubor Lycea Řekyň Brno, pak z Řecka taneční soubor Athény-Pefki. Na Krnov padly první kapky deště, ale není z toho nic, festivalu se daří i co se počasí týče, sluníčka je snad až příliš, naštěstí pro soubory bude jejich vystoupení pokračovat o páté hodině galakoncertem ve stínu jeviště Městského divadla. Zbude tanečníkům dost sil, aby si večer ještě zatančili pro sebe na Velké řecké taneční zábavě v Paláci Silesia? Tady se zaplní dva parkety, stoly do poslední židle, ani se na všechny zájemce místa nedostane.
       Vzpomínáme po dobu festivalu na počátky příchodu Řeků do širokého údolí se soutokem Opavy s Opavicí, do slezského Krnova, jehož okres spolu s okresy Jeseník a Žamberk byl v roce 1949 vybrán pro pohostinství poskytnuté uprchlíkům z Řecka. Náměstí jich bylo vždy plné, vzpomíná náhodně oslovený Krnovan, jejich počet zaokrouhluje ve vzpomínkách na tisícovky. V paměti mu uvízly řecké ženy, pro jejich černý šat, černé šátky. Hřbitov? Projděte průchodem pod moderním blokem na pravé straně náměstí, dříve tam stávaly domy obývané Řeky, pak rovně, nemůžete zabloudit. Rádi jsme zabloudili až sem, na místo posledního spočinutí Řeků krnovských. Poklonili jsme se za Klub přátel Řecka jejich památce, setkali se s jejich portréty, přečetli vzkazy Zen se ksechname. Nezapomeneme. Těšíme se na festival příští, když se již o nedělní noci 23. června 2002 vracíme ze setkání s Řeky, jejich kulturou a historií do Prahy. Snad tomu bude opět v Krnově.

Mgr. Milan Konečný, Mgr. Antula Botu