Do Řecka za odpočinkem i poznáním

    Lenošení na půvabné pláži v Porosu, které jsme si vybrali z letní nabídky LT Lazaris, na jejím oblázkovém, dílem písčitém cípu pod strmou skálou poskytující laskavý stín pro prvé dny pobytu, koupání v průzračné vodě, polední siestu na balkóně s výhledem na moře, okořeněném sladkými rajčaty, olivami, ovčím sýrem, retsinou, to vše bylo přece jen nutno přerušit autobusovým výletem do blízké Skaly. Zde nás kupodivu nezlákala dlouhatánská písečná pláž, ale šipka Roman villa, upozorňující, že ostrov Kefalonia nám poskytne víc než jsme doufali, rybářské bárky, pravoslavné kláštery, výběr řeckých krmí a vín, že se můžeme dokonce potěšit pohledem na římskou vilu. Celou? Či jen její základy? Další ukazatel nás navede přesně k pokladně, kde se dovíme, že vstup je bezplatný, a schůdky pod prosklenou konstrukci, zastřešující archeologický objev z roku 1957. Šest místností vily s dochovaným zdivem sotva po kolena sestává z předsíně s malým pokojem na jejím konci, třemi pokoji po její pravé délce a s jedním velkým pokojem po její levé délce. Vila nás překvapí malou obytnou plochou a zároveň ohromí krásou mosaikových podlah. Vstupní chodba má mosaiku s obrazem Phthona (Závist), mladíka napadeného šelmami, dole tygrem a lvem, nahoře panterem a leopardem. Nápis nese jméno umělce Krateros, scéna je lemována geometrickými motivy. V prvé pravé místnosti je mosaiková podlaha, s výjevem oltáře s ovocem a dvěmi uctívajícími chlapci po stranách. V dolní části jsou znázorněna obětní zvířata: kanec, býk, beran. Nápis ve dvou sloupcích v hexametru zpravuje o rituálu obětování a uctívaných bozích. Výjev je orámován geometrickým a pleteným motivem. Střední místnost má mosaikovou podlahu bohužel velmi zničenou, se zbytky geometrických motivů. Mosaiková podlaha v poslední pravé místnosti je pojata čistě geometricky. Vila je datována do 2. století po Kristu, byla pravděpodobně zničena požárem ve 4. století. V době raného křesťanství byla střední místnost přestavěna v kostel s apsidou.
    Na náměstíčku se zurčící vodou v kašně pod platany doznívají zážitky z návštěvy. Sedíme u mohutného dřevěného stolu s lavicemi, vhodného k uspořádání hostiny. Však také Italové vedle nás tu vybalují nákupy a sytí žaludky. My mlsáme. Nejdříve pitu, placku s kuřecím masem, zeleninou a zálivkou. Poté pagoto, čili zmrzlinu. Posléze není již čas na další chutě, přijíždí poslední autobus, aby nás vrátil Porosu. Poros měl pro nás další kulturní překvapení. V budově obecního úřadu probíhala výstava ikon malířky Nikolety Thahtsiri. Narodila se v Athénách v roce 1972. Deset let se učila malbě ikon spolu s ikonografkou Areti Floka, své vzdělání doplnila absolvováním školy byzantské ikonografie, pak pracovala tři roky v dílně ikonografa Augustina. Výstava předvedla ikony v tradičním byzantském stylu, malované zlatem a přírodními barvivy, formou vaječné tempery, na plátně naklíženém na dřevěnou desku. Často byl zpodobněn sv. Gerasimos, který na Kefalonii působil a jemuž je zde zasvěceno hodně kostelů.
    Nevšedním zážitkem byl na Porosu poutní den sv. Spiridona. Zdejší panijiri bylo podobně jako česká pouť spojeno se stánky prodávajících, scházel jen kolotoč, zato v kolových tancích to vřelo neslýchanými rytmy, do nichž jsme se, znalí řeckých tanců pražských, marně snažili vpravit. Však to byly tance ryze kefalonské, předvedené místním dětským souborem a hostujícím souborem mládeže z Athén a Pirea, jejichž rodiče jsou kefalonskými rodáky. S kanceláří LT Lazaris jsme si Řecka dosyta užili.

Mgr. Milan Konečný, říjen 2001
foto Michael Konečný