Řekové v českých zemích a Mikulov (II)

      Řecké děti
      Část dětí vyvedených za občanské války v Řecku z bojových oblastí našla po svém přechodném pobytu v Albánii nebo Jugoslávii nový, trvalejší domov v českých zemích. Československo jim poskytlo pohostinství prostřednictvím Československo-řecké společnosti v Praze. Nejvíce dětí v úhrnném počtu 2.515 přijelo do záchytných stanic na Moravě, nejčastěji směřovaly do Mikulova a vůbec první řecké děti rovněž do Mikulova, čímž toto starobylé město získalo ke svým starším historickým prvenstvím a zásluhám prvenství další, z hlediska dějin řeckého lidu v českých zemích neopominutelné. První skupina 769 dětí ve věku jednoho měsíce až 14 let přibyla do ČSR s určením do záchytné stanice Mikulov 23.4.1948. Jejich první útočiště bylo pohotově zřízeno v bývalých kasárnách na kopci nad Mikulovem, na dnešní Dukelské ulici. Po ní časově následuje údaj ministerstva zdravotnictví, že II. přeprava řeckých dětí z 26.4.1948 přijela opožděně o 24 hodin, pro pozdní přistavení vlakové soupravy vypravené z Čech do hraniční stanice Parkáň, kde do ní měly děti přestoupit. Počet dětí II. přepravy není uveden. Další, v pořadí třetí skupina 805 dětí přijela do záchytné stanice Mikulov 7.5.1948 a odtud byla převezena do záchytné stanice Všebořice u Ústí nad Labem. Čtvrtá skupina 412 dětí přijela 14.5.1948 opět do záchytné stanice Mikulov. Pátá skupina 529 dětí přijela 21.5.1948 do záchytné stanice Brno-Maloměřice.
      Při návštěvě ministra sociální péče a zdravotnictví řecké prozatímní vlády PDSE P. Kokalise bylo ujednáno, že Československo přijme v roce 1949 do své ochrany a péče další řecké děti v počtu 1.000 osob. Ve sběrných střediscích na Moravě v této nové fázi příchodu řecké děti nenacházíme, děti z šestého, sedmého a osmého transportu putovaly do středisek a domovů v Čechách. Mikulov čekal nový úkol.

       Řečtí dospělí uprchlíci
       V červenci 1949 byla se zástupcem Ministerstva práce a sociálních věcí projednána otázka příjezdu Řeků z Jugoslávie a Albánie do ČSR. Toto ministerstvo bylo pověřeno vládou organisováním celé akce, v níž mělo nalézt v Československu útočiště asi 8.000 osob. Československo-řecká společnost ji organisovala a financovala navenek. Z Albánie měli být uprchlíci dopraveni polskými loděmi do Polska a odtud železnicí do ČSR, po příjezdu umístěni v karanténě ve shromažďovacích táborech Lešany u Benešova v Čechách, Mikulov na Moravě a Svatobořice u Kyjova. Nemocní měli být soustřeďováni ve svatobořickém táboře. Po skončení karantény měli být řečtí imigranti zařazeni do práce. Po příjezdu imigrantů zařizovalo ministerstvo sociální péče jejich fotografie, na základě pokynu ministerstva vnitra vydávalo každé osobě průkaz totožnosti, sloužící zároveň jako povolení k pobytu. Evidence imigrantů měla být vedena ministerstvem sociální péče, okresními národními výbory formou seznamů vydaných průkazů totožnosti a ministerstvem vnitra, jeho cizineckým oddělením. Po přidělení na pracoviště se měli přihlásit Řekové k evidenci pobytu jako cizinci na základě vydaných průkazů.
       Do Mikulova směřoval z Jugoslávie třetí sled, evidovaný k 2.9.1949, čítající 743 muže, 352 ženy, 21 dětí do šesti let a 56 dětí do čtrnácti let, celkem 1.172 osoby. Šlo o převoz Řeků z Buljkesu, povolený 31.8.1949 v počtu 1.200 osob, jehož odjezd ze Subotice byl stanoven na 1.9.1949. Dne 2.9.1949 přichází telefonát z Budapeště, že na jugoslávské hranici čeká dva dny na převoz 900 lidí, kteří měli slíbeno přijetí Československem, ale maďarské úřady jej nechtějí vpustit na své území, dokud nebudou mít ujištění československé strany, že uprchlíky přijme.

       Správa vlastních věcí
       Po příjezdu do Mikulova byly ustaveny táborové a barákové výbory samosprávy, byly vydávány cyklostylované tiskoviny, pořádány kursy češtiny a ruštiny, zahájena výuka smíšené řecké školy pro dospělé a děti. Práceschopní se účastnili brigád v zemědělství. Mimo tábor pracovalo 550 osob, v táboře byla truhlářská, zámečnická a krejčovská dílna, zaměstnávající Řeky údržbářskými pracemi. Kuchyň byla dostatečně vybavena inventářem. Řekové si vařili sami, jedno jídlo. Z celkového počtu 1.172 osob bylo práce schopných asi 950. Podle původního zaměstnání šlo o 710 zemědělských dělníků, 77 stavebních dělníků, 20 truhlářských dělníků, 2O obuvníků, 34 krejčích, 14 holičů, 5 pekařů, 8 zedníků, 7 kolářů, 16 šoférů, 4 řezníky, 11 strojařů, 3 mlynáře, 1 polygrafa, 1 agronoma, 1 lékárníka a 15 dělníků. Podle situační správy z 12.10.1949 bylo v Mikulově 990 osob, z toho 72O práce schopných, nemocní byli převezeni do nemocnic. Samospráva začala vydávat dvakrát měsíčně cyklostylované noviny velkého formátu v rozsahu 4 listů, se jménem Agonas (Boj) a lekce pro školení češtiny, dále pak rozšířila vydávání zpráv. Výtisky jsou posílány do tábora v Lešanech a Svatobořicích a stálým brigádám v Židlochovicích, Žabčicích a Znojmě, nemocným do Brna, Valtic a Znojma. Po dohodě se samosprávou byli totiž řečtí příslušníci z tábora Mikulov posláni na zemědělské brigády do Židlochovic v počtu 76 osob, do pokusné školky v Žabčicích v počtu 30 osob a na Státní statek ve Znojmě 20 osob. Denně dojíždělo z Mikulova na práce do SS Dolní Dunajovice 150 osob, do SS Pasohlávky 30 osob, do SS Valtice 60 osob a do SS Hrušovany 150 osob. Dne 4.10.1949 byla zahájena v Mikulově škola češtiny, kterou denně navštěvovalo 200 osob. Seznamovaly se s běžně používanými českými výrazy, druhý den byly z nových slov zkoušeny. Samospráva zakoupila sešity pro výuku psaní. Pro funkcionáře strany a samosprávy byla účast na jazykovém školení povinna. Třikrát týdně byla výuka ruského jazyku, kterou navštěvovalo 60 osob. Byla zřízena také řecká škola s výukou gramatiky, čtení, počtů a zeměpisu. Měla 6 tříd, společně 1. a 2. třída, 3. a 4. třída, 5. a 6. třída. Slovanští Makedonci měli svou školu, sloučenou do jedné třídy. Školu navštěvovalo celkem 140 žáků, převážně dospělých, povinnou byla pro 9 děti školou povinných, které žily s rodiči v táboře vzhledem k tomu, že se rodiče báli je dát do dětských domovů. Kam odešly děti zbývající, není uvedeno. Výuka byla upravena podle volna pracujících, trvala průměrně 4 hodiny denně.

       Příprava řeckých osad
       Porada pracovní komise na MPSP projednala dne 7.9.1949 osídlení okresů Jeseník, Krnov a Žamberk řeckými uprchlíky v rozsahu ubytovací kapacity asi 500 domků v každém okrese. Osídlování vesnic proběhlo ve třech etapách, vždy do všech okresů a vesnic. První sled odešel ze střediska Lešany 17.10.1949, druhý sled 3.11.1949 z táborového střediska Mikulov, třetí 4.11.1949 ze Svatobořic. Do každého osídlovaného okresu měli v prvém sledu přijít řemeslníci, jako tesaři, malíři, zámečníci, pokrývači a kamnáři. Ve druhém sledu bylo nutno umístit do nemocnic a zdravotnických zařízení osoby nemocné. Ve třetí vlně měli odejít ze sběrných středisek osídlenci do vybraných vesnic, podle své rodinné a vesnické příslušnosti. Ve čtvrtém pořadí opustí střediska matky s dětmi bez živitelů, které odejdou do dětských domovů. Jako poslední odejdou osoby přestárlé, invalidní a práce neschopné do sběrného střediska Svatobořice. Pro střediska Lešany, Mikulov a Svatobořice měly být zajištěny skupiny odborníků pro posouzení pracovních schopností imigrantů, podle předem určeného rozdělovacího plánu pracovišť.
       Ze sběrného střediska Mikulov byly pro přípravu osídlovaných obcí vyslány 22.9.1949 čtyři pracovní brigády, tři padesátičlenné do okresu Jeseník a jedna o počtu 23 osob do okresu Krnov. Každá skupina měla svého organisačního a politického vedoucího, tlumočníky a dva kuchaře. Sestávala ze zemědělských dělníků, zámečníků, zedníků, tesařů, malířů, pokrývačů. Po odchodu části řeckých příslušníků do osídlovaných vesnic na Jesenícku, Krnovsku a Žambersku zůstalo ve středisku Mikulov ještě 800 osob, z nichž 550 se zúčastnilo polních prací a sklizně vína v mikulovském okrese. Žádosti o jejich ponechání v okrese pro nedostatek pracovních sil nebylo možno vyhovět. MPSP a Miltiadis Porfyrogenis upozorňují, že je třeba polní práce skončit do 30.10.1949 a počátkem listopadu řecké příslušníky přemístit do osídlovaných vesnic. Odsun osídlenců z Mikulova v celkovém počtu 701 osoba začal již 2.11.1949. Matky s dětmi odešly do domovů řeckých dětí, do Rajnochovic 17 dětí a 1 matka, do Branek 12 dětí a 9 matek, do Prostřední Bečvy 9 dětí. Téhož dne začalo po 12. hodině nakládání dospělých. KNV Brno objednal pro jejich přepravu 17 autobusů a 6 nákladních vozů pro zavazadla. Účastníci dostali studenou stravu na 24 hodin, 20 cigaret, 1.500 Kčs na osobu starší 15 let. Do okresu Žamberk bylo vypraveno 6 autobusů s osadníky v počtu 2O2 osoby, z toho do obce Trčkov 60 osob, do Vrchní Orlice 65 osob a do Červené Vody 77 osob. Transport vyjel v 19.45, byl doprovázen pracovnicí KNV Brno. Do okresu Jeseník odjely 4 autobusy s 187 osobami a 3 nákladní vozy, z toho do obce Petrovice 74 osoby, do Zálesí 57 osob a do Vilémovic 56. Do okresu Krnov bylo určeno 7 autobusů s 254 osobami a 3 nákladní vozy, z toho do obce Horní Holčovice 90 osob, do Valštejna 78 osob a do Křížové 86 osob. Oba transporty vyjely současně v 21.30, byly doprovázeny pracovníky KNV Brno. Další uprchlíci byli z Mikulova přestěhováni do vesnic 4.11.1949. Ve sběrném středisku zůstal zbytek přestárlých, určených pro ubytování ve Svatobořicích a zbytek zdravých, kteří se vrátili z nemocnice v Prešově a měli být odesláni 26.11.1949 za svými rodinami do terénu. Dne 25.11.1949 odjely z Mikulova vlakem další děti, z toho 4 děti ve věku 6-14 let do Prostřední Bečvy, 3 děti ve věku do 6 let s matkami do domova Veska u Pardubic, 22 dětí od 14 do 18 let do domova Krásné Pole u Varnsdorfu. Téhož dne odjeli do Svatobořic ve třech sledech přestárlí a rehabilitanti v celkovém počtu 71 osoba a 3 autobusy zdravých do terénu, z toho 34 osoby do Jeseníku, 35 osob do Krnova a 34 osob do Žamberka. V Mikulově bylo vedeno v kmenovém listu ještě dalších 15 osob, které v té době byly v nemocnicích v Brně a Valticích. Do 29.11.1949 měl být tábor vyklizen, očekával se transport nových 1.200 uprchlíků. Pro ně chybělo v táboře 2.400 přikrývek, které měly být dopraveny z Lešan. K 30.11.1949 byl tábor Mikulov připraven k přijetí nových uprchlíků, ohlášených na 9.12.1949.
       Dne 29.11.1949 byla podána zpráva, že má přijet do Polska poslední skupina běženců v počtu 4.000 lidí, z nichž má Československo přijmout 1.500 (1.000 mužů, 400 žen, 100 dětí). Všichni jsou práceschopní, 800 z nich má dlouholeté zkušenosti z chovu dobytka. Řecká strana prosila, aby pro ně byly do Polska zaslány civilní oděvy. K ohlášenému příjezdu řeckých uprchlíků na 9.12.1949 oznamuje sběrný tábor Mikulov, že je zcela prázdný a připraven k přijetí dalších imigrantů. Vzhledem k hlášenému počtu 1.500 osob bude nutno v Mikulově provést úpravy dalších baráků, neboť kapacita střediska je 1.200 osob. Je konstatováno, že tímto převozem stoupne počet řeckých imigrantů v ČSR na celkový počet 7.500 dospělých a 4.400 dětí, celkem 11.950 uprchlíků. Požadavek na ošacení nově příchozích již v Polsku nelze splnit bez předchozí řádné desinfekce, koupele a jiných hygienických opatření, neboť ta není možno zajistit v polském přístavu, převlečení příchozích do čistých oděvů a prádlo by bylo neúčelné. Pokud dojedou do Gdyně v nedostatečném ošacení, není se třeba obávat jejich nachlazení ve vlaku, neboť československé vlakové soupravy zaslané do Polska budou vytápěny a vybaveny dekami. Doporučuje se odbavit převoz ve Gdyni co nejrychleji a provést epidemicko desinfekční opatření v Mikulově. Po převzetí převozu vypraveného lodí a ve ve dvou sledech vlaky přes Polsko do Mikulova, byly sestaveny dvě pracovní skupiny, první o 24 členech, druhá o 22 členech, s vedoucím, dvěmi lékaři, čtyřmi diplomovanými sestrami, pěti diplomovanými nebo dobrovolnými sestrami ČsČK, dvěmi až třemi tlumočníky, kuchařkou a pomocnou kuchařkou, případně vojenským kuchařem, hospodářskou vedoucí, vlakovým zaměstnancem. Jako tlumočníci jsou uvedeny osoby řecké nebo makedonské národnosti ve věku 15, 16 a 17 let, bytem v Jeseníku a Žamberku a Georgios Savvides, řecké národnosti, ze střediska MPSP Lešany. Loď měla přistát v Gdyni 9.12.1949 v 6 hodin. Do ČSR mělo přijet 1.612 osob (26 dětí do 6 měsíců, 160 dětí starších, 46 starců, 150 invalidů, 450 žen, 775 mužů, součet 1607). Vlak pro jejich převoz měl být vypraven z ČSR tak, aby na místo dojel 8.12.1949 a mohly být vykonány přípravy na naložení a zpáteční cestu. Středisko Mikulov bylo podle provedené kontroly připraveno. Jsou zajištěny sanitky pro nemocné a šest autobusů pro zdravé. Jsou připraveny dezinfekční místnosti, jedna pro nemocné v nemocnici, druhá pro zdravé v bývalé konírně. Převoz byl ve Gdyni převzat bez obtíží, převážně ve vojenských uniformách, které byly ve Gdyni nahrazeny přivezenými pracovními oděvy.
       Přes pohraniční stanici Petrovice přijely vlaky (12.12.1949?) do Mikulova. První skupina přijela do Mikulova v 11.30, v počtu 833 lidí, druhá ve 14.30, v počtu 737 osob, úhrnem tedy 1.570 osob. Rozdíl proti původně ohlášeným 1.612 osobám není vysvětlen. Jiná, pozdější zpráva uvádí 1.620 osob, z toho 492 žen, 160 dětí do 6 let, 56 dětí do 14 let, 912 mužů. V Mikulově byli imigranti očekáváni osmi lékaři, šesti sestrami, mimo to na každém bloku jedním medikem. Byla provedena dezinfekce, lékařská prohlídka a policejní evidence všech došlých. Dvacet čtyři osoby byly ihned odvezeny do brněnské fakultní nemocnice. Druhého dne byla ustanovena Řecká samospráva, která se ujala pomocných prací, provedla rozmístění lidí po jednotlivých barácích, stanovila vedoucí bloků a své pořádkové služby. Ke dni 13.2.1950 se ve středisku Mikulov nachází 1.564 osoby. Vyskytlo se zde několik případů epidemické meningitis, proto musela být prodloužena karanténa. Vzhledem k přeplněnosti tábora bylo sjednáno s přednostou státního zdravotního ústavu v Brně, že budou učiněny přípravy k odsunu dětí a zčásti dospělých ze střediska. Ministerstva práce a sociálních věcí dalo k disposici malý tábor v Mládkově u Boskovic, sestávající ze tří baráků pro 250 osob. Jejich výběr měl být proveden po lékařském doporučení a s ohledem na jejich zařazení do zaměstnání. Pro 160 dětí do 6 let a 30 matek měly být připraven po 15.2.1950 dětský domov.
       Přehled o rozmisťování a zařazování řeckých imigrantů do práce k 6.3.1950 uvádí soustřeďovací střediska Lešany, Mikulov, Svatobořice a zcela nově středisko Mladkov. Mikulov má tehdy 1.395 obyvatel, z toho práce schopných 1.050, z nichž 150 již pracuje. Řecká samospráva žádá, aby 8-10 řeckých matek mohlo navštívit dětské domovy. Z celkového počtu dětí ve středisku Mikulov chtěly matky dát do domovů jen 60 dětí. V březnu 1950 probíhaly v táboře práce na jeho vyčištění a úklidu cihel ze zbouraných vojenských objektů. Na státních statcích a vinicích pracovalo v té době 330 osob, ostatní se měli zúčastnit po dohodě se samosprávou na úklidu tábora. Podle sdělení okresního výboru Mikulov z 22.4.1950 bylo ze střediska Mikulov dosud přestěhováno do Viru 300 osob, na Bruntálsko 46 osob, do Supíkovic (?) 49 osob, do Trutnova 70 osob, do Jeseníku 10 osob a na různá místa 5 osob. Kromě nich odešlo 41 dětí s učitelem do blíže neurčeného střediska. V Mikulově zůstala nadále 1.101 osoba. Někteří, v počtu 100 osob, pracují v zemědělství. Řekové se zúčastňují brigád a různých kulturních vystoupení. Dvě stě mladých Řeků se zúčastnilo brigády na Pálavě spolu se 150 členy ČSM z Mikulova a Valtic. Zpívali české mládežnické písničky, mladí Řekové zazpívali řecké partyzánské písně. Na okresní konferenci mládeže přišlo 50 řeckých delegátů. Na oslavách 1. máje se měli zúčastnit v počtu 300 osob ti Řekové, kteří měli uniformy nebo kroje. Dne 4.5.1950 odjely z Mikulova do Valštejna v okr. Krnov 252 osoby. V červnu 1950 bylo jednáno o zřízení domova pro přestárlé osoby v Mikulově. Domov měl mít jednoho řeckého vedoucího a 10 mladých osob, placených MPSP. Domov v Mikulově místo dosavadního střediska ve Svatobořicích, které se zrušilo pro nevhodnost a malou kapacitu, byl zřízen 1.8.1950. V prosinci 1950 se nachází v Mikulově 770 osob přestárlých, nemocných a invalidních, kterým je poskytováno živobytí a případně ošacení. Ti, co jsou částečně schopni práce, jsou zaměstnáni ve státních statcích a v Ústředí pro hospodaření zemědělskými výrobky. V letních měsících pracovalo 200-300 osob. V lednu 1951 byl otevřen Domov důchodců v Těchoníně, kam se přestěhovalo 700 osob starých, invalidních a práce neschopných z likvidovaného střediska Mikulov. Likvidátor ČsŘS sděluje 21.10.1952, že z domova Mikulov byly převezeny 62 postele a 30 ks dětských matrací do domova Těchonín, ostatní zařízení zůstalo v Mikulově a bylo využíváno pro ubytování dělníků a reemigrantů. Tímto novým posláním mikulovských kasáren končí úloha Mikulova v dějinách příchodu řeckého lidu do českých zemích. Snad poznávací zájezd KPŘ do Mikulova a zpráva o něm na stránkách klubu přispějí k oživení této zapomenuté historie.

Mgr. Milan Konečný, Mgr. Anthula Botu