Jiná Byzanc Anny Komneny

Při procházkách Prahou člověka zaujmou nejrůznější lákadla, výlohy plné knih - ať už nových či z druhé ruky z antikvariátů - nemohou být proto výjimkou. Knih požehnaně, kvalitních již o poznání méně. Není nač lkát. Snad jen překladů z řečtiny není nikdy dost. Na druhou stranu, má o ně veřejnost zájem? Nabízím členům naší obce tip na knihu, která sice vyšla před šesti lety, a většina z vás ji samozřejmě zná, ale možná, že se najdou i tací, kterým doposud v jejich domácích knihovnách chybí. V levných knihách ji lze pořídit za obnos nepatrný... Anna Komnena - Paměti byzantské princezny Z řečtiny přeložila profesorka Růžena Dostálová, vydal Odeon v Praze roku 1996, 565 stran. Přestože byla byzantská říše přímou pokračovatelkou římského impéria a po staletí rozhodujícím mocenským činitelem východní Evropy i Levanty, zůstává pro průměrně vzdělaného českého čtenáře téměř neznámou. Byzanc jsme si zvykli považovat za cosi strnulého a arogantního. Toto záporné nazírání je důsledkem hodnocení osvícenců 18. století, kdy historická věda hledala ideál pouze v klasickém období Perikleova Řecka a římské republiky. S vyvrácením římské říše pro ně skončily dějiny a nastal čas úpadku, věk temna. Nový pohled na dramatický přelom 11. a 12. století ve Středomoří přineslo dílo Anny Komneny: Paměti byzantské princezny, které v roce 1996 vydal Odeon. Skvělý překlad profesorky Růženy Dostálové nás seznamuje s obdobím, kdy se v Byzanci hroutí stará římská tradice a říše se stává státem Řeků. Paměti nás nejhlouběji vtáhnou do děje v kapitolách, které líčí události první křížové výpravy, boje s obávanými Normany i stále sílícími Slovany. Otevírá se před námi hluboká propast mezi sebevědomou a primitivní zápodoevropskou civilizací a vyspělou kulturou Byzance, která se však už začíná drobit pod permanentními ataky asijských nájezdníků. Anna Komnena (1085 - 1148) byla dcerou významného císaře Alexia I., po jehož smrti v roce 1118 neuspěla s pokusem dosadit na císařský trůn svého manžela Nikefora Bryennia. Po odchodu do ticha kláštera sepisovala události ze života svého otce nazvané vznešeně Alexias. Oslavný epos v próze, s jasným odkazem na Homéra, plasticky představuje byzantskou společnost komnenovského období. "V tomto díle chci vylíčit činy svého otce, které si nezaslouží upadnout do hlubin ticha, a ani proud času je nesmí strhnout s sebou do moře zapomenutí, činy, které otec vykonal, když se chopil žezla vlády, ale i ty, které spadají do období před korunovací, kdy ještě sloužil jiným císařům," píše v úvodu Alexiady princezna Anna. Předností autorky bylo vynikající všestranné vzdělání, přístup ke státním archivům, společenské kontakty i příklad manžela historika. Na historické dílo manžela Nikefora Bryennia a Letopisy Michaela Psella (česky Byzantské letopisy, Odeon 1982, překlad Růžena Dostálová) také programově navázala. Archaizujícím slohem se Anna Komnena přihlásila k odkazu klasika Thukydida, který byl pro zvolený žánr považován za zcela přiměřený. Princezna však nepopisuje pouze velké bitvy a události vysoké politiky, ale svoji pozornost rovněž věnuje obyčejným každodenním událostem, které nám osvětlují život konstantinopolské společnosti nad Bosporem. A to v době, kdy byl "druhý Řím" stále ještě nejvýznamnějším, nejvýstavnějším a nejbohatším městem celého světa.

Mgr. Josef Zábranský