Podzimní návrat Georgiose Agathonikiadise

       Mimořádný rozhovor s režisérem

       Jako "vzdání holdu" desetitisícům řeckých emigrantů pojímá svůj nový film režisér Georgios Agathonikiadis. On sám, dítě emigrace, odchovanec města Brna, kde žil až do svých 37 let, se vrátil do Čech, země, kde prožil své mládí, aby tu natočil svůj “Podzimní návrat”. Křehký film, jehož natáčení bylo ukončeno v březnu, a který se objevil v říjnu na plátnech českých a řeckých kin.
      S panem Agathonikiadesem a s jeho dcerou Eleni, která zastávala současně funkci jeho asistentky, pomocnice atd., jsme se setkali na obvyklém místě dostaveníček Pražanů, pod koněm na Václavském náměstí. Vedle v kavárničce nám otevřel své skutečně velké srdce a hovořil s námi o všem, co je možné obsáhnout v jedenapůlhodinovém rozhovoru s tak zajímavým člověkem... O jeho dětství v Brně, návratu do vlasti a prvních těžkých letech v Athénách, o velikosti i bídě Řeka, o přátelstvích i nedorozuměních s Čechy, o dnešku, o politice v Řecku a České republice, prostě o všem...
       "Podzimní návrat" lze charakterizovat jako historický film. Nenapsaná historie jedné generace, která hodně vytrpěla, zůstává pro současnou Evropu v mnohém neznámá, ale stejně tak i v mnohém aktuální, konkrétně v dnešní době. Soupeřící a pronásledovaní se už nemusí nazývat monarchofašisté a partyzáni, ale nazývají se Srbové, Albánci, Bosňané, Makedonci. "Prokletí" Balkánu pokračuje i po padesáti letech. Tento film by mohl být podnětem k tomu, abychom si uvědomili a pochopili, že občanská válka, emigrace a to vše co s tím souviselo, netvoří vzdálenou minulost, ale je to živá součást novodobé evropské historie.
       "Podzimní návrat", jehož scénář napsal a film režíroval Georgios Agathonikiadis, je první česko-řeckou koprodukcí v oblasti kinematografie. Film se rozvíjí ve dvou časových rovinách. Stavros se vrací do hlavního moravského města Brna, aby převezl ostatky svých prarodičů do vlasti. Stavros prožil větší část svého života v tomto městě a toulky po známých místech jeho mládí v něm probouzejí dětské vzpomínky. Vybavuje si v duchu léta, která prožil, tak jako stovky dalších řeckých dětí, v dětských domovech, a dále s dědečkem a babičkou, kteří zemřeli v emigraci. Ve vzpomínkách se neobjevují jenom epizody ze školního života, vztahy s přáteli a dětské lásky, ale také autentická odlišnost, se kterou malý Stavros posuzoval věci, lidi a režim v Československu, přes skutečnost, že žil dva tisíce kilometrů daleko od Řecka, které konečně poznal až jako zralý muž. Tragikomické situace ze Stavrosových dětských let odrážejí také podrobný obraz života v Československu v padesátých letech.
       "Podzimní návrat je Odysseou zralého muže, který se vrací na místa, kde prožil své dětství," říká G.Agathonikiadis."Vrací se, aby si vzal kosti svých milovaných - babičky Areti a dědečka Jannise. Po tolika letech nepřítomnosti očekává, že ho jeho město přijme. Stejně jako dřív. Ale jeho stará oblíbená místa se k němu chovají jako k cizímu. Trestají ho za jeho dlouhodobou nepřítomnost. Tak jak žili jeho prarodiče, snažili se i ve Stavrosovi pěstovat touhu po návratu do vlasti. Jeho duše je podobná slunečnímu paprsku, který byl chycen do pasti moravského ledu a sněhu. Dědeček Jannis využíval všech prostředků, nadsázky, ba i lži, aby přesvědčil malého Stavrose o krásách Řecka, protože se bál, aby nezakořenil v zemi, kam emigrovali. Po celý svůj život ho připravovali na to, že jednou bude žít na opačném břehu. A Stavros se skutečně jednoho dne vrátí do vlasti, a bere si s sebou své vzpomínky a zkušenosti celého dětství, které prožil v cizí zemi."
       Délka Agathonikiadisova filmu je téměř dvě hodiny (114 minut) a byl natočen ve spolupráci s Českou televizí, zejména pak s jejím studiem v Brně, ze dvou důvodů, jak říká on sám: protože většina záběrů se natáčela na Moravě, a protože s brněnským studiem ho pojí jak pracovní, tak osobní úzké vztahy. Výběr herců - většinou českých - , s kterými natáčel, je také zárukou kvality filmu. Hlavní role ztvárnili Jiří Bartoška, Vlastimil Brodský, Vilma Cibulková a další. Řeckého dědečka Jannise hraje Jorgos Velentzas a babičku Areti Olga Fournaki-Diamantopoulou, malého Stavrose pak Petros Alexandridis. Hudbu k filmu nahrál orchestr ERT (Řeckého rozhlasu a televize).
       Georgios Agathonikiades se narodil v r. 1947. Když mu bylo půl druhého roku, dostal se do Brna, kde prožil nejen své dětství, ale i polovinu svého života. V Praze studoval na FAMU kinematografii a působil jako režisér nejprve v Československé televizi v Praze a pak v Brně. Ve věku 37 let se vrátil zpátky do Řecka a nyní pracuje jako režisér pro ERT. Z jeho televizní tvorby je známý dokumentární film "Řecké děti", který byl uveden loni v České televizi a letos v Řecké. Před časem zařadila Česká televize do seriálu CESTOMANIE půlhodinovou cestopisnou reportáž, kterou natočil i režíroval, o trojúhelníku Athény-Korint-Aigina.

       Translation: JUDr. Hana Roubíčková