Helénská revoluce 1821 Členové Klubu přátel Řecka si letos připomenuli, že je tomu 180 let, co svobodomyslní helénští mužové na setkání v peloponéském klášteře Aja Lavra ústy patraského patriarchy Germanose 25. března 1821 vyzvali Helény a souvěrce k rozbití osmanských pout. Členové klubu se sešli 17.3.2001 v knihovně Řecké obce a Klubu přátel Řecka v Praze 2, v Krakovské ul. 22, aby shlédli malou výstavku knižních titulů věnovaných revoluci 1821 a film Manto Mantojenu. Na pozadí příběhu o lásce stejnojmenné hrdinky filmu a Dimitriose Ypsilanti se mohli rozpomenout na jeho bratra Alexandrose Ypsilanti, adjutanta ruského cara Alexandra I. a filhelénský spolek Přátelské sdružení. Jeho vedení bylo nabídnuto Ioannisi Kapodistriasovi, ruskému druhému ministru zahraničí, v čele spolku stanul nakonec A. Ypsilantis a připravoval protiosmanské povstání. Počátkem března 1821 s malým oddílem přívrženců vstoupil do Moldavska a vyzval Helény, aby spolu s ostatními křesťany povstali do boje za víru a vlast. V rozhodující bitvě v červnu 1821 u valašské obce Dragašani byl však A. Ypsilantis poražen, sám musel uprchnout do sousední habsburské říše, kde byl zatčen a uvězněn, v podkarpatském Mukačevu a poté v českém Terezíně. Dimitrios Ypsilantis přibyl na Peloponés, zvaného tehdy Morea, kde povstání probíhalo úspěšně, jako zmocněnec Přátelského sdružení. K národněosvobozovacímu boji se přidávali Helénové v dalších krajinách, Rumelii, Thesálii, Epiru, Makedonii a většině ostrovů. Úsilí o vytvoření celonárodní státní moci vyvrcholilo činností národního shromáždění v Piadě u Epidauru od prosince 1821. Byla přijata ústava z 1. ledna 1821 a vyhlášení nezávislosti. Dimitrios Ypsilantis byl zvolen předsedou zastupitelského orgánu. Řečtí povstalci vyčerpávali své síly ve vzájemných střetech. Záludný vůdce rumeliotských oddílů Ioannis Kolletis přispěl v roce 1824 k porážce oddílů morejských a vstoupil do Nauplia. Osmanská říše mezitím proti povstalcům připravila společné osmánsko-egyptské tažení. Po pádu Mesolongi v roce 1826, jehož ozvěna se filmem mihne, jako posledního ohniska řeckého odporu v západní části pevninského Řecka padly v srpnu 1827 Athény. Jihovýchodní část poloostrovního Peloponésu kolem Nauplia bylo jediným územím, které zůstalo v rukou osvobozeneckého hnutí v jeho kritické fázi. Intriky I. Kolletise poznamenaly i filmový příběh lásky Manty Mantojenu a Dimitriose Ypsilanti, údajného uchazeče o budoucí řecký trůn. Byl plný zosnovaných nedorozumění a rozchodů, skončil však novým shledáním milenců. Divák se loučí s Dimitriosem Ypsilantisem v okamžiku jeho nemoci. Ví však již dopředu, že řecká otázka ve velmocenské politice se nakonec rozhodne 1828 vznikem Řeckého státu s prvním hlavním městem Nauplio a prvním presidentem Ioannisem Kapodistriasem, který v zájmu příznivých hranic nového státu pokračoval v osvobozování dalších řeckých oblastí od Turků. Helénské oddíly se znovu zmocní Mesolongi i Athén. Poslední vítěznou bitvu svedou pod vedením Dimitriose Ypsilantiho 25. září 1829 v Boiótii. Nešťastné Řecko se opět dostane do občanského sváru. Ioannis Kapodistrias bude v Naupliu 9. října 1831 zavražděn před dveřmi chrámu. Ioannis Kolletis znovu s jednotkami Rumeliotů ovládne Nauplio a v dubnu 1832 přiměje Kapodistriasova nástupce k odjezdu ze země. Zástupci Velké Británie, Ruska a Francie uzavřou 7. května 1832 s bavorským králem Ludvíkem I. smlouvu, dle níž se jeho syn Otto stane panovníkem Řeckého království. V rámci oslav připravila Mgr. Georgia Zerva v knihovně v Krakovské též výstavu kreseb řeckých dětí s názvem Vzpomínka na Řecko. Oficiální oslavu řeckého státního svátku uspořádala Řecká obec v Praze v sobotu 24.3.2001 v hotelu Pyramida, spojenou s kulturním programem a večerem řeckých tanců. Anthula Botu,
|